Umělec v kavárně

Umělec v kavárně

"Volám Klub za starou Prahu, Památkový úřad, umělecké a literární korporace, Devětsil, všechny politické strany i různé slavné nebožtíky na pomoc: Unionka je ohrožena! Netvařte se, jako byste nevěděli, co Unionka znamená. Unionka je památka. Unionka je rezervace. Unionka je místo, kde - z piety nevyvětrán - tkví dech literárních a uměleckých generací."

Jak jinak začít článek o umělcích a kavárnách, než citací z fejetonu Karla Čapka Ohrožená památka, ve kterém autor připisuje pražské kavárně Union stejně významnou roli, jakou měla pro Paříž slavná Closerie des Lilas a pro Berlín kavárna Grössenwahn.

Počátky spříznění kavárny s umělcem však musíme hledat již v době, kdy nastává rozmach českého kavárnictví. Koncem 19. století bylo v Praze 33 velkých a 38 menších kaváren, v Brně ve stejné době 30 větších a 63 menších kaváren.

V době českého národního obrození byla střediskem pražského vlasteneckého života kavárna U Šochů. Byla to literární kavárna, která nabízela značný počet českých i zahraničních časopisů. Klientelu tvořili hlavně návštěvníci blízkého Krameriova nakladatelství. Dnes zde najdeme pro umělecký život neméně významnou restauraci U zlatého tygra. Do kavárny U Ritzenthalerů v Celetné ulici chodívali počátkem 19. století hrát šachy spolužáci z piaristického gymnasia v Českých Budějovicích F.L.Čelakovský a J.K.Chmelenský. Vlastenecky smýšlející podnikatel Petr Fastr provozoval kafírnu ve Svatováclavských lázních na Smetanově nábřeží. Zde psával své verše rozporuplný libretista Prodané nevěsty Karel Sabina a v letech 1848-1850 v domě bydlel K. H. Borovský.

Zlatým věkem kavárenského života byla ovšem secese, vytvářející elegantní podniky, které nabízely pohodlí, černou i bílou kávu a noviny. Staré secesní kavárny dnes chráníme jako kulturní a historické památky. Z těch nejznámějších jmenujme alespoň kavárnu v pražském hotelu Evropa, dnes již naštěstí zrekonstruovaný Obecní dům nebo krásnou kavárnu v nedalekém hotelu Paříž. Tuto kavárnu navštěvovali každé pondělí Supové- bizarní společnost pražských architektů, lékařů a umělců z počátku 20. století.

S českým moderním uměním je nerozlučně spojena již zmíněná kavárna Union. Její význam pro českou uměleckou avantgardu je natolik velký, že ji navštívíme v samostatném článku. Dnes jen připomeňme, že poskytovala útočiště několika uměleckým generacím v rohovém barokním domě, který stál do roku 1949 na rohu Ferdinandovy (dnešní Národní) třídy a Perštýna. Ve 20. a 30. letech navštěvovali umělci spříznění s hnutím Devětsil mnoho pražských kaváren. Z počátku hlavní centrum, Národní kavárna ( zkráceně nazývaná NÁRKAV ), se po založení divadelní sekce Devětsilu stalo v letech 1925-26 pro často početnou a hlavně hlučnou společnost příliš těsné, a tak se umělci přesunuli do nedaleké kavárny Slavie. Členové Devětsilu studující na Akademii výtvarných umění s oblibou navštěvovali letenskou kavárnu Belvedere, která jako jedna z mála pražských kaváren měla po pařížském způsobu stolky i na chodníku. Brněnští umělci se v té době scházeli v kavárnách Slavie, Bellevue a v kavárně hotelu Avion. V dnešní době je v provozu pouze první z nich. Neviditelná ruka trhu necitlivě umístila do přízemí funkcionalistické památky vytvořené arch. Bohuslavem Fuchsem restauraci ve stylu irského pubu. A proč ustal život v kavárně Bellevue, ví snad jen vlastník nemovitosti-Česká pojišťovna.

V dnes již opět obživlé kavárně Slavie naproti Národnímu divadlu psali své první povídky Šimek a Grosman. Kavárna jako zdroj inspirace i jako místo pro diskuse a názorové střety byla a je důležitou součástí umělcova života.

Čapkův fejeton končí prosbou : " Paříž měla svou Closerie des Lilas, svou Café de la Rotonde, Berlín měl svou kavárnu Grössenwahn, Praha měla svou Unionku. Od jejího květu se neurodí žádný podobný lokál, je to jediná svého druhu památka. Šetřte ji."